| tags:[ school ]
Grafové algoritmy 2
Koncentrované znalosti z kurzu Grafové algoritmy II ↗ Martina Mareše na MFF UK. Bacha na to, že každý rok na kurzu povídá trochu něco jiného :)
Verifikace minimality kostry (Komlósův algoritmus, algoritmus v lineárním čase)
Rozdělme si hrany na stromové, lehké a těžké (vůči cestě po stromě). Těžké hrany nebudou ve stromě díku červenému lemma. Modré lemma zase říká, že nejlehčí hrana libovolného elementárního řezu ve MST určitě bude.
Převedení na jiný problém
Převedeme si verifikaci MST postupně na docela jiný problém.
- původní problém: T =? MST(G)
- najít T-lehké hrany v G (pokud jedna existuje, tak T není MST)
- pro query Q=[u,v]xN najít nejtěžší hranu na cestě u~v v T
- to samé, ale na logaritmicky hlubokém stromě
- to samé, ale pouze pro svislé cesty – toto vyřeší Komlósův algoritmus
Převod je docela jednoduchý až na to, z query na T udělat query na logaritmicky hlubokém stromě. Kontrahující veze Borůvkůvkova algoritmu je na třídě stromů O(n). Vytvoříme strom B(T) reprezentující průběh Borůvkova algoritmu – ten jistě má nejvýše log(n) hladin. Věta: Cesta v T má stejné maximum jako cesta mezi reprezentatny konců cesty v B(T). DK: Co by se muselo pokazit? Po cestě na B(T) je těžká hrana co nebyla na u~v v T. No jo, ale Borůvka přeci takovou hranu nevybere – vybere dříve tu lehčí z této komponenty.
Komlósův algoritmus
Probíhá následnovně
KA(u,p,Tp,Pp){ (vrchol, hrana do rodiče, cesty a jejich max váhy)
zpracujeme dotazy končí ve vrcholu u
pro syny v vrcholu u zpracujeme e = uv {
Te:=Tp / cesty končící ve v
Pe:=Pp upravíme dle Tp
hodnoty v Pe menší než w(e) přepíšeme na w(e)
KA(v,e,Te,Pe)
}
}
Věta: KA provede O(n+q) porovnání.
Randomizovaný algoritmus na minimální kostru a Gomoryho-Huovy stromy
Kargerovo vzorkovací lemma
Lemma: Nechť H \subseteq G tak, že všechny hrany G mají pst. p být vybrány do H; F=msf(G); potom E[# hran, které nejsou F-těžké]<=n/p. DK: algo:
setřídíme hrany E
F = \emptyset
pro hrany e z E {
1) pokud F+e má cyklus, hranu zahodím (e je F těžká)
2) s pravděpodobností 1-p hranu zahodím
3) F:=F+e
}
Pozorujeme, že 3) se stane maximálně n krát. Krok 2) je vlastně opakovaný náhodný jev s pravděpodobností p, který se stane nejvýše n krát ~ E[X]<=n/p.
KKT rand. algo. pro MST
odstraníme z G isolované vrcholy
pokud G nemá vrcholy, vrátíme \emptyset
provedeme 2 Borůvkovy kroky -> B
navzorkujeme H \subseteq G s p=1/2
F:=KKT(H)
G':=G bez těžkých hran
R:=KKT(G')
vrátíme B \cup R
Zřejmě po 2 Borůvkových krocích bude mít graf 4x méně vrcholů; má tedy nejvýše log[4] N hladin a na i-té hladině n/4^i vrcholů. Rekurze se větví dvakrát, má tak v i-té úrovni 2^i podproblémů. Dohromady tyto odhady dávají, že celková velikost přes všechny podproblémy je nejvýše 2n. Jeden podproblém bez rekurze trvá O(ni+mi), protože Borůvkovy kroky jsou v O(ni,mi), vzorkování je v O(mi) a na hledání těžkých hran použijeme Komlósův algo., který je také lineární.
Algoritmus je worst case O(n+min(n^2,m log n)). Mez n^2 plyne z faktu, že v každém podproblému je nejvýše ni^2 hran. Dostáváme \sum[i] O(ni+mi)=\sum O(ni^2)=O(\sum ni^2)<=O(n^2). Pro mez m \log n stačí ukázat, že jeden level rekurze je nejhůře O(m). Hrany poslané do rekurze v H mohou být poslané do rekurze v G’ pouze pokud nebyly těžké – jsou tedy stromové, a těch je maximálně Nv/4. Hrany schramstnuté v krocích Borůvkova algoritmu bude Bv. Dostáváme: Ml+Mr+Bv <= Mv + Nv/4; ale Borůvka Bv je alespoň Nv/2, tak dostáváme Ml+Mr <= Mv, takže se počet hran v další úrovni rozhodně nezvětší.
Střední složitost na RAM je O(M). Strom rekurze je hluboký max log[4]N. Když se zaměříme na levé cesty z každého vrcholu, tak si povšimneme, že počet hran se snižuje exponenciálně – očekávaný čas strávený na cestě je tedy O(Nr+Mr). Každá levá cesta (mimo root) je pravý syn nějakého vrcholu a velikost podproblému je dána odebráním těžkých hran, kterých je podle lemma nejvýše Nv/p=2Nv. Přes všechny vrcholy (krom roota) bude slóžitost omezena \sum Nv což jsme již ustanovili, že je O(N) díky Borůvkovým krokům.
Soft-haldy
Mějme haldu, které dovolímea části vložených prvků (0<e<1) zvýšit prioritu. Díky upravení vah ale nebude její struktura striktní jako u hald a také nezafunguje dolní mez řazení, jsme tak schopni dosáhnout O*(log(1/e)) složitosti všech následujících operací:
create(e) - vytvoří haldu s epsilonem = e
insert(H,x) - vloží prvek do haldy
meld(P,Q) - spojí haldu Q do P
extractMin(H) - smaže a vrátí prvek s minimální priroritou
explode(H) - zničí haldu a vrátí prvky (s označením poškození)
Soft stromy budou heap-like struktury, kde má každý vektor obousměrně zřetězený spoják prvků. První prvek spojáku bude také zastupovat roli priority/klíče celého vrcholu, ostatní hodnoty listu jsou poškozené. Klíče vrochlů splňují haldovou podmínku.
Soft halda sestává z obousměrně zřetězeného spojového seznamu soft stromů ve vzrůstajícím pořadí, suffixových minim a globálního parametru r (sudý int nastavený dle e).
Meld hald proběhne spojením stromů stejného řádu (bin sčítačka-like) a přepočtením suffixových minim odzadu. Create se dělá vytvořením stromu s jedním elementem a přidáním jej do prázdné haldy.
Jakmile klesne počet elementů |list(v)| pod size(v)/2, proběhne operace Sift:
sift(v){
dokud list(v) < size(v) a v není list, tak {
pokud l(v) je list nebo ckey(l(v)) > ckey(r(v)), prohoď syny v
prvky list(l(v)) přesuneme do list(v)
ckey(v) <- ckey(l(v))
pokud l(v) je list, tak smazat
jinak sift(l(v))
}
}
Optimální algoritmus pro minimální kostry
Robustní kontrakce
Definujme, že podgraf C je kontrahovatelný právě tehdy, když pro každý pár hran e,f z řezu C^2 existuje cesta P taková, že e nebo f je lehčí než všechny hrany na P. Mějme malou část grafu, ve které Jarníkův algoritmus našel minimální kostru, tato komponenta je jistě kontrahovatelná. Když tuto část C kontrahujeme do jednoho vrcholu, potom platí msf(G)=msf(C) \cup msf(G/C).
My ovšem (pro rychlost) chceme v Jarníkově algoritmu použít soft haldy. To zaviní poškození hodnot hran R, a tak by jeho výstup nemusel být korektní. Dokážeme si, že kontrakce jsou robustní, tedy že $msf(G) \subseteq msf(C) \cup msf((G / C) \setminus R^c) \cup R^c$. Nu hrana může být buď v C, R či v G\C\R. Hrany v C/T(C) jsou jasně těžké pro T(C). Hrany v R nás nezajímají, páč je všechny bereme. Hrany ve zbytku grafu mající těžký cyklus zasahující do C mají v C lehkou cestu, takže jsou těžké v T(G\C\R) a nezasahující do C jsou triviálně těžké v T(G\C\R).
Rozhodovací stromy
Pomocí analýzy kontrahovací verze borůvkova algoritmu dojdeme k tomu, že hledání minimální kostry má rozhodovací strom nejvýše 4/3 n^2 pater. Na pointer machine je lze rozhodovací strom sestavit v čase 2^2^(hloubka)<=2^2^(2n^2). Pro rozhodovací stromy nad kostrami platí D(m,n)>=m/2 pro n,m>2 a D(m’,n’)>=D(m,n) když m’>=m a n’>=n.
Přihrádky (compartment) jsou rozdělení grafu na k částí Ci tak, že jsou hranově disjunktní a jejich union je celé G, a také msf(G)=union msf(Ci). Pozorujeme, že kontrakce z předchozí sekce vytvoří validní přihrádky H \subseteq G. Díky disjunktnosti koster uvnitř přihrádek existuje rozhodovací strom, který neporovnává přihrádky mezi sebou, ale pouze uvnitř přihrádek. Navíc tedy D(G)=sum D(Ci), DK omezení shora: dáme stromy pod sebe; druhý DK přeskočíme.
Z předchozích zjištění plyne D(\cup Ci)=\sum D(Ci) pro komponenty vytvořené v algo. robustních konstrakcí. Navíc 2D(m,n)<=D(2m,2n) protože spojení dvou kopií G za jeden vrchol má 2m a 2n a odpověď bude nejvýše 2x tak velká.
Optimální algoritmus
Nastavme si t na log^(3)n, zavoláme robustní kontrakce, které zklastrují na skupiny velikosti t a označí maximálně 2em poničených hran. V klastrech spočítáme kostry předpočítanými rozhodovacími stromy. Na graf po kontrakci použijeme Jarníkův algoritmus – který díky velikosti grafu poběží v lin čase. Potom zkombinujeme MSF z klusterů a jarníka, přihodíme poškozené hrany a spoustíme dvě iterace kontrahujícího Borůvky. Toto garantuje zmenšení počtu vrcholů a hran o konstantí faktor, zarekurzíme na výsledný graf.
Dynamická souvislost: datová struktura, dolní odhad
ET posloupnosti a stromy
ET-posloupnost stromu je in-order průchod, kde label vrcholu vypíšeme vždy, když ho navštívíme (i mezi všemi syny). Vrchol bude vypsaný d+[je kořen] krát, kde d je jeho stupeň. Posloupnost má 2n-1 záznamů. Podporuje následující operace:
překořenění: rAuBr -> uBrAu
link: rAr, sBs -> rArsBsr
cut: rAuvBvuCr -> rAuCr, vBv
ET-stromy jsou (a,b)-stromy reprezentující ET-posloupnost. Umí Insert, Delete, Cut a Join v O(b log[a] n) a FindRoot v O(log[a] n). Navíc má v listech seznam incidentních nestromových hran. Ve vnitřních vrcholech si budeme udržvoat počet nestromových hran listů v tomto podstromu. Umíme tak proiterovat všechny nestromové hrany velice rychle.
Dynamická souvislost
Každá hrana v G bude mít svůj level i. Mějme soubor lesů koster všech hran stejného levelu F0, F1, …, FL (pro L = log n). Držme invarianty: 1) strom Fi má floor(n/2^i) vrcholů a 2) pokud je uv nestromová hrana s levelem i, pak u a v leží v tomtéž stromu v Fi.
Při inicializaci se vytvoří L levelů stromů velikosti 1, nejsou přítomné žádné hrany, takže invarianty triviálně platí. Inserty budeme provádět do F0, což nám invarianty nerozbije.
Insert a delete nestromových hran je jednoduchý – upravíme příslušný seznam sousedních hran příslušných vrcholů. Insert stromové provedeme mergem stromů incidentních vrcholů. Delete stromové hrany je trochu komplikovanější.
Delete stromové hrany uv mezi podstomy Tu a Tv (BÚNO Tu <= Tv) proběhne následovně:
- všem hranám s levelem i uvnitř Tu zvýšíme level na i+1
- projdeme nestromové hrany xy v Tu kde x je v Tu
- buď y je z Tv -> pak jsme našli náhradu, konec
- nebo y je z Tu, zvýšíme level xy na i+1
- pokud jsme nenašli, pusť znovu na i-1
Lower bound
Zdroj: Demainova přednáška ↗
LB na dynamic connectivity je Omega(log N). Dokážeme pro cesty na cell-probe modelu, což implikuje RAM LB. Mějme mřížku sqrt(N) na sqrt(N) kde je každý sloupec spojený s dalším sloupcem spojený perfektním párováním (ekvivalent permutace).
Definujme blokové operace
- update(i,P): Pi=P, trvá O(sqrt(N)) delete a insertů
- verify(i,P): složení permutací od 1 do i, trvá O(sqrt(N)) dotazů na souvislost
Tvrdíme, že sqrt(N) update a verify operací potřebuje Omega(N log N) cell probes – je přirozený lower bound na původní problém, protože ztratíme sqrt(N) díky počtu operací a další sqrt(N) na blokové operace, toto dá Omega(log(N)) na jednu operaci (i amortizovaně).
Definujme jednu operaci pro index i jako verify(i,Sum Pj od 0 do i) a update(i,random(P)). Pozorujme, že verify má vždy vrátit true. Provedeme operace v bit-reversal pořadí, tedy např. 0,4,2,6,1,5,3,7. Pokud nad těmito operacemi postavíme úplný binární strom (výšky log N), můžeme pak počítat pro každý vnitřní vrchol operace, které se zapsali v jeho levém podstromě a přečetli v pravém. Tvrdíme, že v pro každý vrchol bude ve střední hodnotě takových operací Omega(l sqrt(N)). Protože se každá operace objeví log N krát, každá dvojice operací se počítá jen jednou v LCA, a díky linearitě střední hodnoty víme, že součet přes všechny vrcholy bude Omega(sqrt(N)log N * sqrt(N)), z čehož vyplývá finální lower bound.
Tvrdíme, že v pro každý vrchol bude ve střední hodnotě takových operací Omega(l sqrt(N)). Levý podstrom má l/2 updatů s náhodnými permutacemi. Libovolné kódování těchto permutací musí používat Omega(l sqrt(N) log(N)) bitů (Kolmogorov). Pokud tvrzení nezafunguje, tak by šlo zakódovat perumtace efektivněji (spor).
Protože provátíme operace v bit-reversal pořadí, víme, že pro každý podstom se střídají operace v levém a pravém podstromě. Střídají se query a updaty, a proto stačí zakódovat pouze výsledky query – dokážeme z toho dopočítat jaké byly permutace v updatech.